Letra de Slunce de Helena Vondrackova

Ja; kdysi s úsvitem ti øíkal èastokra;t,
že jsi mé slunce, o nìmž nikdo nema; zda;ní.
Øek jsem to va;žnì, jenže nesmíÅ¡ to tak bra;t.
Pøeha;ním ra;d, to bude tím.

Ja; kdysi s úsvitem ti øekla èastokra;t,
že jsi mé slunce, které vyÅ¡lo v pravou chvíli.
SlyÅ¡el jsi spra;vnì, jenže nesmíÅ¡ to tak bra;t.
Bezpoètukra;t èlovìk se mýlí.

CHORUS:
Slunce je fair, to nezaspí a høeje za;da,
vysvitne vèas, když naprÅ¡í ti do mika;da,
nechce nic mít, nic nedluží a svítí stejnì
na moji tva;ø, na dlanì tvé.

Slunce je fair, to neÅ¡idí a høeje pla;že,
odvede své a neslíbí, co nedoka;že.
Kol hlavy mìj si svatoza;ø a tøeba høej si,
slunce ty nejsi.

I když ma;Å¡ spoustu chyb, tak ja; ti rozumím
a slabÅ¡í stra;nky tvé ti vùbec nevytýka;m.
Ani ja; nejsem tvoje slunce, pokud vím.
Netrap se tím, to se jen øíka;.

CHORUS:

Už radìj mlè a dívej, hvìzdy jsou ty tam,
pøicha;zí úsvit, velké slunce hla;sí ra;no.
Co pøa;t si kra;snìjÅ¡ího nad ten za;zrak sa;m,
že ty mì ma;Å¡, že ja; tì ma;m.